Zdroj: Fotobanka Pixabay Rok 2026: Tasmánský vakovlk byl dlouho považován za obrovského škůdce, a tak v roce 1888 začala vláda Tasmánie vyplácet odměnu za jeho zabití. Na vyřešení původního „problému“ stačilo jen několik desetiletí. Vládní odměna nebyla jedinou příčinou jeho zániku, ale patřila k těm podstatným. Ochránci se probrali ve 30. letech 20. století a v červenci 1936 dostal vakovlk zákonnou ochranu. Poslední známý jedinec uhynul 7. září 1936, pouhých 59 dní poté. Homo sapiens nakonec rozpoznal skutečný problém a přijal správné opatření. Bohužel příliš pozdě. Vypadá to jen jako další smutná ekologická historka, ale je to klasický model lidského rozhodování: skutečný problém se nejprve popírá, pak relativizuje, potom se o něm diskutuje, nakonec se zavede ochrana a vzápětí zjistíme, že jsme chránili už jen vlastní dobrý pocit. Homo sapiens často jedná pět minut po dvanácté. Vzpomeňme na 11. září, 7. říjen nebo Rusko a připomeňme si i současnou debatu o AI. Jeden případ vedle dru...
- Získat odkaz
- X
- Další aplikace