Komůrka

Ve svůj první den,
svým plachým úsměvem
otvíráš v mém srdci komůrku
plnou radosti, lásky a štěstí
nad malou ratolestí,
tak pomáháš mi od bolesti
provázející tvé narození...

Později vrátka k ní
pozvolna zavíráš...
Bolest tak odkrýváš
tentokrát v mojí duši...
Delší, než při tvém zrození,
větší, než vůbec tušíš,
pomalé trápení...

A i kdybys prásknout chtěla
s vrátky k ní,
nikdy je nedovřeš zcela.
Ta komůrka plná lásky,
radosti a štěstí
se navždy otevřela
pro tebe...
i tvé ratolesti...