Vzít si na cestu cestopis o Mexiku od Zdeňka Šmída je super nápad - doporučuji všem:
Zdeněk Šmíd, Jak se mají Mayové
Boeing 737 pro šest set lidí nás v Amsterodamu vsál jako plejtvák mikroflóru. Už nad Skotskem jedna paní za námi česky oznámila, že kdyby tušila, v čem poletí, zůstala by doma, protože stačí, aby vysadil motor, a čím těžší letadlo, tím rychleji prý padá.
"Tuhle dvoupatrovou stodolu," šeptala paní, "musí teď pilot nějak držet ve vzduchu celých dvanáct hodin! To máme čtyřicet tři tisíc dvě stě vteřin! Ježkovy oči! Že by se ani v jedný z tolika tisíc vteřin nic nepřihodilo? V tak složitým stroji? Víte, že poletíme přes Grónsko?"
Čtrnáct lidí kolem dámy zbledlo, z čehož Sumec usoudil, že rozumějí česky. Hbitě je spočítal a energicky je oslovil:
"Vy jste zajisté klienti mé cestující firmy UKULELE! Mně říkají Sumec, ahoj! Klidně mi tykejte, je to rychlejší, a jak že ty se jmenuješ, panikářko? Romanka? Romanko, co mi to děláš? Kolik je ti? Padesát tři? A to se nestydíš, taková velká - že si nepřeješ, abych vám tykal? No jak myslíte, paní, ale vykání je též výrazem respektu, a jak já můžu cítit respekt k někomu, kdo mi děsí klienty dřív, než začne jít o život doopravdy?"
"To snad ne," laškovně se zaškaredil muž s bujnou přehazovačkou přes celou lebku, z něhož se později vyklubal profesionální politik. Sumec naň namířil prst a zařval:
"Co až nás v džungli napadnou divoký včely? Až vám v yucatánský selvě přímo pod nohama zarachotí chřestýš? Až před vámi vyvstane lupič s mačetou v zubech? Bandita s kalašnikovem? TAM ať si paní Romanka straší až do rána bílýho! TAM není paniky nikdy dost! Ale nezačínejte mi s tím tady!"
Opálený muž v safari odění zavrčel, že o banditech ani o včelách nebyla v prospektech řeč. Že pokud on ví, má cestovní kancelář dbát o bezpečí klientů, nikoli je strašit.
"Já, pane," opáčil Sumec, "dbám o vaše bezpečí tím, že vás straším. Nejedete se zájezdem pro bohaté sraby, ale s drsnou expedicí pro celé muže a ženy."
Muž opáčil, že on je známým dovozcem mexických paprik, takže je v tropech jako doma. Všichni mu můžeme tykat i jeho ženě, říkat mu Frenku a jí Sjúzn, jen z něj nikdo nesmí dělat vola, protože Frenk už má pár mexických dobrodružství za sebou.
"Fajn, Frenku," řekl Keny. "Akorát si sundej ze safari límce cenovku. Nemusí každej vidět, že ty, cestovatel přes papriky, to máš prvně na sobě."
Frenk se obrátil k ženě, po způsobu chřestýšů zasyčel: "Díky Sjúzn," serval cedulku i s kusem límce a upadl ve vzpurné mlčení ...
Zdeněk Šmíd, Jak se mají Mayové
Boeing 737 pro šest set lidí nás v Amsterodamu vsál jako plejtvák mikroflóru. Už nad Skotskem jedna paní za námi česky oznámila, že kdyby tušila, v čem poletí, zůstala by doma, protože stačí, aby vysadil motor, a čím těžší letadlo, tím rychleji prý padá.
"Tuhle dvoupatrovou stodolu," šeptala paní, "musí teď pilot nějak držet ve vzduchu celých dvanáct hodin! To máme čtyřicet tři tisíc dvě stě vteřin! Ježkovy oči! Že by se ani v jedný z tolika tisíc vteřin nic nepřihodilo? V tak složitým stroji? Víte, že poletíme přes Grónsko?"
Čtrnáct lidí kolem dámy zbledlo, z čehož Sumec usoudil, že rozumějí česky. Hbitě je spočítal a energicky je oslovil:
"Vy jste zajisté klienti mé cestující firmy UKULELE! Mně říkají Sumec, ahoj! Klidně mi tykejte, je to rychlejší, a jak že ty se jmenuješ, panikářko? Romanka? Romanko, co mi to děláš? Kolik je ti? Padesát tři? A to se nestydíš, taková velká - že si nepřeješ, abych vám tykal? No jak myslíte, paní, ale vykání je též výrazem respektu, a jak já můžu cítit respekt k někomu, kdo mi děsí klienty dřív, než začne jít o život doopravdy?"
"To snad ne," laškovně se zaškaredil muž s bujnou přehazovačkou přes celou lebku, z něhož se později vyklubal profesionální politik. Sumec naň namířil prst a zařval:
"Co až nás v džungli napadnou divoký včely? Až vám v yucatánský selvě přímo pod nohama zarachotí chřestýš? Až před vámi vyvstane lupič s mačetou v zubech? Bandita s kalašnikovem? TAM ať si paní Romanka straší až do rána bílýho! TAM není paniky nikdy dost! Ale nezačínejte mi s tím tady!"
Opálený muž v safari odění zavrčel, že o banditech ani o včelách nebyla v prospektech řeč. Že pokud on ví, má cestovní kancelář dbát o bezpečí klientů, nikoli je strašit.
"Já, pane," opáčil Sumec, "dbám o vaše bezpečí tím, že vás straším. Nejedete se zájezdem pro bohaté sraby, ale s drsnou expedicí pro celé muže a ženy."
Muž opáčil, že on je známým dovozcem mexických paprik, takže je v tropech jako doma. Všichni mu můžeme tykat i jeho ženě, říkat mu Frenku a jí Sjúzn, jen z něj nikdo nesmí dělat vola, protože Frenk už má pár mexických dobrodružství za sebou.
"Fajn, Frenku," řekl Keny. "Akorát si sundej ze safari límce cenovku. Nemusí každej vidět, že ty, cestovatel přes papriky, to máš prvně na sobě."
Frenk se obrátil k ženě, po způsobu chřestýšů zasyčel: "Díky Sjúzn," serval cedulku i s kusem límce a upadl ve vzpurné mlčení ...
Komentáře
Okomentovat