Petr Sís: Jde někdy jen o pár temp...

Jde někdy jen
o pár temp,
o pár pídí skály mezi nebem a zemí,
o pár centimetrů tmy,

za níž se rozprostírá velkolepé oslňující světlo.

Ale nepříčetná voda se brání jako zuřivá šelma.
A hladká skála se vzpírá,
jako by se s tebou rvala na život a na smrt.

A tma tě oslepuje stokrát záludněji,
než to dokáže nejpronikavější světlo.

Jako by se kdeco spiklo proti tobě...
Jako by kde co mělo zájem na tvé porážce -
voda ti bere poslední dech,
skála tě odírá až do krve
a tma tě tiše volá na tisíc jiných cest,
jen aby tě svedla z té pravé...

Už, už se chceš smířit,
už, už se jedním krokem obracíš nazpátek...

...když tě náhle v poslední vteřině napadne,
že je to možná všechno úplně jinak!

Že tvým nepřítelem není
ani tato voda,
ani tato skála,
ani tato tma,
ale ty SÁM - TVÉ tělo, TVÉ smysly, TVÉ utýrané vědomí...

...a posuneš se znovu dopředu
o vlásek,
o růžový trn,
o tichounký vzdech...

A spatříš pod sebou vodu jak beránek.
A spatříš nad sebou nebe až na dosah.
A spatříš před sebou světlo, až bolí zrak.
A z pod víček se samy hrnou slzy...

Petr Sís na Totemu

Zdroj: Fotobanka Pixabay