Zvuk

Ano, začalo to už dřív, ale předevčírem ... byla už noc, tma, ani pouliční světla nesvítila ... Cítila jsem malátnost, apatii, únavu, usínala jsem už po cestě z koupelny do postele ... A už jsem skoro spala, když se poprvé ozval ten zneklidňující zvuk... Chyběla mi veškerá energie, nebyla jsem schopná ani rožnout lampičku ... Pes štěkal jak pominutý... ale okřikla jsem ho, aby nevzbudil sousedy ... Zvuk už jsem slyšela dost zřetelně a bylo mi jasné, že dnes v noci opět nebudu mít klid ...
Zrovna dnes ... ta strašná únava ... zůstala jsem netečně ležet...
...
Když jsem se ráno probrala, byl už pryč. Na těle mě pálila spousta drobných, nepříjemných ranek ... Sakra, proč zrovna já? Proč si vždycky vybere zrovna mě?
Celý den jsem se cítila hrozně nepříjemně ... i kolegové si všimli, že nejsem ve své kůži ... Pronásledovala mě hrůza, co bude dnes večer...
...
Byla jsem opět nevyspalá ... unavenější, než včera ... ale věděla jsem, že už nechci! Ležela jsem v posteli a s obavami očekávala ten zvuk... Když se ozval tím nepříjemným tónem, už jsme téměř spala... Ten tón a ta palčivá bolest na levé tváři mne dokonale probudily ... Už dost! Levou rukou jsem rozsvítila a pravou ...
Nikdy bych nevěřila, jakou ze sebe dokážu vydat sílu ... ještě teď mě ta ruka bolí. Spadl vedle mé postele a nehýbal se ...
Byl mrtvý...
...
Konečně ... Po dlouhé době jsem celou noc klidně a nerušeně spala ...
...
Ráno jsem uviděla tu krvavou skvrnu na zdi... Uvědomila jsem si, že je to asi má krev ... Sakra, nedávno jsme malovali ... a teď abychom začali znovu ...
...
Kvůli jednomu malýmu komárovi ...

Dodatek po 7 letech: Ještěže už máme na oknech sítě ...