Bylo to, jako kdyby někdo vzal tuny barevného písku a rozhodil je v obrovském barevném víru po podlaze. V tom chaosu však bojoval o přežití řád, zvedal se, propadal a šířil. Miliony písečných zrn, která se pohybují zcela náhodně, však v některých místech musí vytvořit kus vzorce, který se zmnoţí a rozšíří kruhem, naráží na ostatní vzorce nebo se s nimi mísí a pak se zase ztrácí ve všeobecném chaosu.
~ Terry Pratchett 1
Na počátku se většinou věci, jevy i vztahy jeví přehledně, jednoznačně a nezáludně. Ale jen dokud nepřekročíme jistou mez, za kterou všechny předpovědi zpravidla selhávají. Proč? Protože ani ta nejjednodušší pravidla a zákonitosti nemusí nutně vést k jednoduchému a předvídatelnému výsledku, systému, chování. Protože řád většinou existuje jen v šedivé teorii, zatímco pestrobarevná praxe se nám škodolibě směje. Protože ani jedna a jedna se nemusí vždycky rovnat dvěma.
První filosofové mluvili o kosmu jako o řádu, harmonické vyváženosti a kráse, která vyvstala z chaosu. Uspořádání světa se odvíjí od pralátky arché a zase se do ní navrací. Pýthágoras nahradil arché čísly, k nimž vše vztahoval2, přičemž důležitost měly číselné vztahy a poměry3. Jako základní jednotku stanovil bod, který nabývá smysl na pozadí mnohosti. Epikuros odmítl názor starších atomistů, že pohyb atomů je daný a připustil možnost nepředvídatelného odchýlení ze směru jejich dráhy. Platón a Aristotelés pojali chaos jako stav arché před jejím uspořádáním a Hobbes viděl chaos v neuspořádaných primitivních společnostech. V moderní době dostává chaos na základě vědeckých poznatků jiný význam. Teorie chaosu není teorií o nepořádku a nepopírá determinismus, uspořádané systémy jsou pro ni stejně tak reálné, jako ty, které jsou postavené na nahodilosti. Podle této teorie sice nelze určit stav nějakého systému, ale je možné popsat jeho chování jako celku, přičemž chování složitých systémů může být velmi jednoduché, a naopak např. obyčejné kyvadlo se může projevovat náhodnými výkyvy4.
Zásadním objevem v teorii chaosu je motýlí efekt meteorologa Edwarda Lorenze (mávnutí motýlích křídel v Pekingu může způsobit bouři v New Yorku), který zasáhl různá vědecká odvětví zabývající se předvídatelností chování systémů. Dalším důležitým objevem je skrytý řád ve zdánlivě chaotických systémech, který dokonce popírá existenci skutečně chaotických jevů v přírodě. Asi nejznámějším skrytým řádem je Fibonacciho posloupnost5, ve které je každé další číslo vždy součtem dvou čísel předchozích (1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34 atd.). Na ní je založena velká část přirozeného světa – spirálové ulity měkkýšů, brokolice, semínka ve slunečnicovém květu, ale také lidské chování. Lidské chování nás přivádí k dalšímu skrytému řádu, tzv. Elliottovým vlnám – číslech a jejich poměrech založených na Fibonacciho posloupnosti a dnes už běžně a úspěšně používaných na finačních trzích. Struktura chaosu se vyznačuje soběpodobností, tj. určitá opakující se vlastnost či kvalita zachovaná nezávisle na měřítku.
Skrytý řád i soběpodobnost můžeme graficky znázornit pomocí fraktálů, fascinujících obrazců, ve kterých se určité vzorce opakují jak v jednotlivých detailech, tak i v subsystémech a celku6 (např. Pythagorův strom). Chaos může člověk vnímat esteticky, nejen díky fraktálům. Dokonalý prvek uprostřed přirozeného chaosu na nás někdy může působit rušivě, ale naopak přirozený prvek nahodilého tvaru (kámen, květina) uprostřed geometricky uspořádaného světa vnímáme s pocity libosti a krásy7 (princip zenové zahrady). Zdá se proto, že chaos k životu potřebujeme. Ale stejně tak potřebujeme k životu řád, nejen ten skrytý, přirozený. Možná je naším současným úkolem najít tu správnou rovnováhu mezi obojím.
***
~ Terry Pratchett 1
 |
| Zdroj: Fotobanka Pixabay |
První filosofové mluvili o kosmu jako o řádu, harmonické vyváženosti a kráse, která vyvstala z chaosu. Uspořádání světa se odvíjí od pralátky arché a zase se do ní navrací. Pýthágoras nahradil arché čísly, k nimž vše vztahoval2, přičemž důležitost měly číselné vztahy a poměry3. Jako základní jednotku stanovil bod, který nabývá smysl na pozadí mnohosti. Epikuros odmítl názor starších atomistů, že pohyb atomů je daný a připustil možnost nepředvídatelného odchýlení ze směru jejich dráhy. Platón a Aristotelés pojali chaos jako stav arché před jejím uspořádáním a Hobbes viděl chaos v neuspořádaných primitivních společnostech. V moderní době dostává chaos na základě vědeckých poznatků jiný význam. Teorie chaosu není teorií o nepořádku a nepopírá determinismus, uspořádané systémy jsou pro ni stejně tak reálné, jako ty, které jsou postavené na nahodilosti. Podle této teorie sice nelze určit stav nějakého systému, ale je možné popsat jeho chování jako celku, přičemž chování složitých systémů může být velmi jednoduché, a naopak např. obyčejné kyvadlo se může projevovat náhodnými výkyvy4.
Zásadním objevem v teorii chaosu je motýlí efekt meteorologa Edwarda Lorenze (mávnutí motýlích křídel v Pekingu může způsobit bouři v New Yorku), který zasáhl různá vědecká odvětví zabývající se předvídatelností chování systémů. Dalším důležitým objevem je skrytý řád ve zdánlivě chaotických systémech, který dokonce popírá existenci skutečně chaotických jevů v přírodě. Asi nejznámějším skrytým řádem je Fibonacciho posloupnost5, ve které je každé další číslo vždy součtem dvou čísel předchozích (1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34 atd.). Na ní je založena velká část přirozeného světa – spirálové ulity měkkýšů, brokolice, semínka ve slunečnicovém květu, ale také lidské chování. Lidské chování nás přivádí k dalšímu skrytému řádu, tzv. Elliottovým vlnám – číslech a jejich poměrech založených na Fibonacciho posloupnosti a dnes už běžně a úspěšně používaných na finačních trzích. Struktura chaosu se vyznačuje soběpodobností, tj. určitá opakující se vlastnost či kvalita zachovaná nezávisle na měřítku.
Skrytý řád i soběpodobnost můžeme graficky znázornit pomocí fraktálů, fascinujících obrazců, ve kterých se určité vzorce opakují jak v jednotlivých detailech, tak i v subsystémech a celku6 (např. Pythagorův strom). Chaos může člověk vnímat esteticky, nejen díky fraktálům. Dokonalý prvek uprostřed přirozeného chaosu na nás někdy může působit rušivě, ale naopak přirozený prvek nahodilého tvaru (kámen, květina) uprostřed geometricky uspořádaného světa vnímáme s pocity libosti a krásy7 (princip zenové zahrady). Zdá se proto, že chaos k životu potřebujeme. Ale stejně tak potřebujeme k životu řád, nejen ten skrytý, přirozený. Možná je naším současným úkolem najít tu správnou rovnováhu mezi obojím.
***
- 1 Pratchett, Terry. Zloděj času. Op. cit. S. 55.
- 2 Viz Svoboda, Karel. Op. cit. Zl. 58 B 2 z Aristoxena u Stobaia.
- 3 Viz Blecha, Ivan. Op. cit. S. 22-23
- 4 Viz Vaculík, Petr. Chaos: A co je za ním? [online]. [cit. 2015-01-28]. ISSN 1121-0442. E-LOGOS/2000. Kap. 3.1.
- 5 Viz Benjamin, Arthur. Kouzlo Fibonacciho posloupnosti [online]. TEDGlobal, 2013 [cit. 30.1.2015].
- 6 Viz Pythagorův strom. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pythagor%C5%AFv_strom
- 7 Viz Vaculík, Petr. Op. cit. Kap. 4.1.
Komentáře
Okomentovat