Často narážím na titulky typu: Jednou se budeme ptát, proč jsme to dopustili... Ale proč čekat? Proč se nezeptat hned? Vždyť odpověď je zřejmá – už v roce 2012 mohly v Sýrii působit mírové sbory OSN, ale tento návrh vetovaly Rusko a Čína.
Cítím bezmoc. Co mohu já, obyčejný člověk ze střední Evropy, udělat? Začátkem října jsem vytvořila jednoduché video pro sociální sítě, které upozorňuje na iniciativu Bells for Aleppo. Díky Kateřině Honzíkové, Vítu Zatloukalovi, Davidu Mackovi, Martinu Holíkovi a dalším se video šíří virálně.
A pak, 18. října, přichází úžasná zpráva: Biskupové českých a moravských diecézí a zástupci řeholí na 107. plenárním zasedání ČBK ve Vranově u Brna rozhodli podpořit Bells For Aleppo: „Česká římskokatolická církev se připojuje k výzvě Hlas zvonů pro Aleppo (Bells For Aleppo). Již v pátek 21. října se v našich farnostech od 17.00 rozezní zvony na znamení Ukřižovaného a Vzkříšeného Krista, který je naše naděje.“
Připojily se i Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitská.
Pořád se cítím proti té zvůli bezmocná, ale aspoň vím, že k tomu, co se děje, nejsme úplně lhostejní.
Protože ty nejhorší věci se dějí potichu. Všem výše uvedeným a mnohým dalším děkuji za to, že alespoň naše zvony potichu nejsou (když naši oficiální představitelé mlčí).
Komentáře
Okomentovat