„Ty bláho. A co ho k tomu vedlo?“
„Právě ta potřeba odpoutat se od materiálního světa. Doufal, že se pomocí těchto prastarých hinduistických technik dobere k poznání a osvícení. A opřel se do toho opravdu důkladně. Málokdo s ním dokázal držet krok, ale mnoho asketů ho považovalo za svůj vzor. Vzhlíželi k němu jako k ideálu, dokud je nezklamal.“
„Zklamal je? No jasně, takový život je dlouhodobě neudržitelný. Je pochopitelné, že to neustál.“
„Jednou všichni meditovali na břehu řeky. Kolem proplouvaly lodě a na jedné z nich se někdo pokoušel naladit sitár. Siddhártha pozorně sledoval, jak se struny chovají. Příliš napnuté prasknou, z těch povolených nevyloudíš tón. V tu chvíli pochopil, že zatímco předchozím životem v nezměrném bohatství ochaboval, nynějším tvrdým asketickým cvičením sám sebe přepíná. Oba extrémy ho učinily slabým, zranitelným a tupým. Byl už téměř na pokraji smrti. Ale včas pochopil, že se neubírá správným směrem a půjde-li touto slepou uličkou dál, skončí jako ta přepjatá struna dříve, než dosáhne vytouženého poznání.“
Komentáře
Okomentovat