Úlet / #11 Na ayurvédu si zajdi sama a neočumuj druhé

Na chvíli usedneme na vyhřátou skálu s výhledem na všechny čtyři monumenty. S nohama křížem, přes davy lidí okolo a nepřeberná množství představ, úvah a konceptů v hlavě, cítím zvláštní sílu tohoto místa. Najednou není podstatné nic a nikdo. Pouze prostor. Ten okolo, ale především ten uvnitř, patrný jen vzácně mezi všemi těmi bublinkami myšlenek. To skutečné „tady“, ve kterém se nacházíme právě „teď“. Zástava mysli. Krátký okamžik, který má potenciál přinést důležitou odpověď… Uniká, jakmile na něj zaměřím pozornost. A vrací se zase ten obvyklý frmol, který mě provází celý život, lidské i myšlenkové hemžení.

Mrknu na Leu. Kývne a zvedáme se k odchodu.