„Tož jdeme na to.“
Vcházíme do místnosti a potichu usedáme do koutku pro veřejnost. Posloucháme předposledního studenta při zkoušce z češtiny. Dozvídáme se nečekané zajímavosti ze stěžejního díla Boženy Němcové. Babička je jaksi o babičce, že. A dál? Jak měla ty husy, králíky a včely. Včely teda měla určitě, protože u nich Barunka po smrti babičky plakávala. Měla nějaká další vnoučata? Barunka? Ne, babička. Jo, prý nějakou Viktorku.
„Vnoučat není nikdy dost,“ nadhodím potichu.
Komentáře
Okomentovat