Úlet / #26 A taková jsi byla hodná holka

Z kratičkého zasnění mě probouzí rána. Pan ředitel si otevřel poněkud prudším pohybem a tradičně bez klepání. Na stůl mi dopadá nějaký papír. Zvedám udiveně oči. Ani se nenamáhá předat mi ho v klidu do ruky. Obchází kabinet, prohlíží si učebnice v poličce a teprve v momentě, kdy stojí zády ke mně, promluví:

„Mohu to s vámi probrat, paní kolegyně?“

Nechávám „to“ ležet tam, kam „to“ dopadlo a mlčky čekám… Na dokumentu bije do očí tučný nápis „Dodatek ke smlouvě…“ a kousek pod ním se stejně tučně černá dvakrát podtržená částka. Nevěřícně na ni zírám. Vtipálci. Co si vůbec myslí? Zkouším trapnou chvíli zahrát do autu:

„To má být ta nabídka, která se neodmítá?“