Úlet / #32 S jakou lehkostí ničíš svoji rodinu

V nedaleké cukrárně už čekají tři obligátní ledové kávy s čepicemi z pravé šlehačky.
„Tak už je z tebe poloslaměná matka?“ vítá mě Marika.
„Jsi hrdinka. Mně dává zabrat obyčejný letní tábor,“ dodává Anka, „a to jsem se poslední měsíce těšila, až holky vypadnou. Druhý den, a už si stýskám. Vůbec to nemáme lehký.“
„Nemáme,“ souhlasím a zvedám sklenici s kávou. Symbolicky si ťukáme na slaměné mámovství…