Úlet / #38 Jako v lotyšském vtipu

Nedaleko od nás nesměle postává mladá strhaná žena. Náhle se jí pod bundou něco zavrtí a zavrní. Rozepne zip a na světlo se klube hlavička malinkého sotva narozeného miminka zabaleného v šátcích. Madona s dítětem. Rodila prý před pár dny u cesty v Srbsku. Všímá si jí jeden z rakouských kluků od hrnce s čajem. Bere suchou deku a rovná ji ženě přes ramena. Pár slov do přístřešku a jako zázrakem se uvolňuje místo k sezení. Chvilenka čekání než dobrovolníci vyčarují baby láhev a sušené mléko. Po pár minutách maminka fasuje vlhčené ubrousky, čisté dupačky a další suché oblečení pro sebe i to maličké. Dokonce i nosítko a balík jednorázových plenek se tu najde. Kufr blízké dodávky se mění v přebalovací pult. Ženské pomáhají děťátko ošetřit, převléknout, nakrmit, nadšeně nad ním švitoří jak sudičky v pohádce. Maminka mezitím zmoženě usíná na zadním sedadle auta.

„Neměl by je někdo vzít do nemocnice?“

„Maďaři je odmítají. Nemají pojištění. Tady Jörge jede za hodinu domů, vezme je k nám, do Rakouska. Máme vstřícnější prostředí, než nabízí východní Evropa.“

Au!