Úlet / #40 Věci nemusí být ani dobré, ani špatné

Sama v obrovské posteli. Únavou a vztekem na všechno a všechny včetně sebe bulím do polštáře. Takhle to dál nejde! Žena se ti rozbila, Slávečku. Už tu není jen proto, aby byla hodnou maminkou a dobrou manželkou, jak jsme se kdysi učívali ve škole, víš?

Z obýváku se linou známé tóny, po chvíli se k nim přidá i stará dobrá Navarová: „…Co bude s náma a kde na to brát sílu?“

Ležím se zavřenýma očima a snažím se na nic nemyslet. Nejde to. Bombardují mě myšlenky na všechny průšvihy posledního roku. Asi se budu muset co nejdříve odstěhovat.