Zvu vás na autorské čtení z chystané knihy Úlet!
Úlet je kniha o putování po Srí Lance, o strachu, lásce, buddhismu, hledání identity
a dalších pozemských radostech i starostech.
Představte si, že se po dvaceti letech manželství zamilujete do člověka stejného pohlaví. Život se v tom okamžiku stává jedním velkým úletem. A vám nezbývá než se jím nechat unášet, protože vystoupit už nelze.Čtení se koná v pátek 3.6. v 17.00 v příjemném prostředí Čajovny za zrcadlem v centru Brna a bude po něm následovat diskuze s autorkou.
Vydání knihy Úlet můžete podpořit ve dnech 16.5. – 14.5.2022 v rámci crowdfundingové kampaně
Zajistíte si tak výtisk knihy Úlet a k ní nějakou tu slevu, obrázek, záložku, osobní věnování s podpisem nebo tištěné poděkování v knize. Nemusíte mít strach, pokud se nám nepodaří vybrat požadovanou částku, vrátí vám nakladatelství vložené prostředky zpět.
Edit 4.6.2022:
Vracím se ke včerejšímu čtení, pro které jsem vybrala čtyři ukázky, které se mi tak nějak hodily k prostředí čajovny Za zrcadlem. Ale přišlo zklamání. Nepřečetla jsem nic o coming-outu. No jo, on to je trochu problém, protože pro mne to nebyla jednorázová záležitost, při které bych si během lusknutí prstu uvědomila, jak to mám. Byl to dlouhodobý proces, který zahrnoval měsíce odmítání, pomalé přijímání a pak sbírání odvahy na to, abych to sdělila svým nejbližším a upravila podle toho svůj život. Trvalo mi to léta. Mnohem déle, než hrdince v mé knize. A proto, když se bavíme o coming-outu, nemohu vybrat jen jeden úryvek, protože to zdaleka nestačí. To téma se prolíná celou knihou. A tak sem a do komentářů vkládám tři z mnoha situací, které mě na té cestě nějak ovlivnily.
1. ukázka
Konečně sprcha. Zavírám oči a nechávám po sobě stékat vlažnou vodu. Znovu před sebou vidím to neodolatelné tyrkysové chvění. A tmavé oči, podobné těm ze školy a z toskánského snu. Nádherné, ženské, milé… Něčím člověka přitahují. Vřelostí. Hřejí. A to hřejivo se pomalu rozlévá po celém těle. Po mém těle!Automaticky otáčím pákou, dokud není voda znatelně chladnější. Nepomáhá to. Něco prasklo. Prudce se rozsvítilo. Ty vole! Přitahuje mě ženská! Copak ženská, mladá holka! Studentka! – Ale houby! Vždyť je to pitomost! Něco takového se tě absolutně nemůže týkat, Mio! – Nejspíš týká. Pěkně to do sebe zapadá. – Pěkně? Jak pěkně? Tohle ne! Tohle není sranda. Víš, co to všechno znamená? – Vůbec nic! Je to hloupost, zapomeň na to!
Děsím se vlastních myšlenek. Najednou tu ve sprcháči dřepí a bulí někdo úplně cizí! Někdo, koho vůbec neznám. Nechci znát. Ještě trochu posunu páku sprchy. Na hlavu mi teče ledová voda, naskakuje husí kůže, ale úlevu to nepřináší.
2. ukázka:
Nutně to potřebuji s někým probrat shora, zdola, zprava, zleva, zepředu, zezadu. Potřebuji vědět, že jsem normální, že mé pocity nejsou nijak neobvyklé, a hlavně! – že já nejsem žádná lesba! Nesnáším to označení. Představuju si pod ním starou, jetou, neupravenou ženskou, a to teda já nejsem! – Jenže, Mio, to není ani žádná z žen, které svou orientaci netají. – Ale proč já? Já to být nemůžu. Nechci! Mám svou slušnou, pěknou, tradiční rodinu! A nechci v ní nikomu ublížit."Ale tak ublížíš sama sobě, a to dost brutálně," odpovídá Marika.
Ublížím si tak jako tak. Teď jen, jak to udělat, abych neublížila těm okolo. Minimalizovat škody. – To je přece jednoduché. Přestaň to řešit, Mio. Je to ptákovina. Zkrátka na to celé zapomeň a žij tak, jako dosud. – Copak to jde? – Aspoň to zkus! Hlavně klid. Klid. Klid!
Ticho a klid. Víc nepotřebuji. Nic neřešit, přestat myslet. Vrátit svět do původních kolejí. Zapomenout na to.
3. ukázka:
...je starý liberál a demokrat, jestli někdo dokáže pochopit mou situaci, pak je to ona. V tomto případě se neostýchám a na rovinu vysvětluji své důvody. Teprve za několik dní přichází mrazivá odpověď: „Něčeho takového se nehodlám účastnit, Mio. Jsem tím opravdu rozčarovaná a zklamaná. A zrovna ty. Nečekala bych, že zrovna od tebe se dočkám takového jednání.“„Nerozumím. Co jsem udělala špatně? Nejedná se o nějaké nedorozumění?“ ptám se. Odpověď na sebe tentokrát nenechává dlouho čekat:
„Bože, jak můžeš vyměnit něco tak zásadního, tak životně důležitého, jako je tvá rodina, tvé děti a muž, za pofidérní sexuální svobodu! Chudák Slávek a děti! Oháníš se feministickými a genderovými iluzemi, jen abys mohla uspokojit své úchylné pudy! Copak jsi zvíře, že se neumíš trochu ovládat? Kvůli takovým dnes mizí tradiční rodiny, slušnost a pokora! Tohle rozkládá celou naši společnost, její pilíře a hodnoty…“
Komentáře
Okomentovat