„Kampak, ty srdce mýho potěšení a radosti mý duše?“
Pipi Dlouhou Punčochu, Ronju, dceru loupežníka, Emila Neplechu a další úžasné postavičky spojuje jméno jedné ženy – Astrid Lindgren. Její knihy mě v dětství uchvátily, jako málokteré jiné, hltala jsem je klidně i několikrát po sobě, ve škole pod lavicí, s baterkou pod peřinou, nebo na jedné skále nad naší stařičkou chajdou na Harasově. Dodnes mě dostává skvostný humor, smysl pro malá i velká dobrodružství, způsob uvažování, rozhled a schopnost podat velké myšlenky takovou formou, že je pochopí a vezme si je za své i malá holka ze střední Evropy.
„Jdu si dávat pozor, abych nespadla do řeky.“
„Aha. A kdepak to budeš zkoušet?“
„To dá rozum, že u řeky! Jinak by z toho nebyl žádnej užitek!“
~ Astrid Lindgren (Ronja, dcera loupežníka)
„Aha. A kdepak to budeš zkoušet?“
„To dá rozum, že u řeky! Jinak by z toho nebyl žádnej užitek!“
~ Astrid Lindgren (Ronja, dcera loupežníka)
...
Komentáře
Okomentovat