„Droga? To je hodně silné slovo. Ale závislá na tenisu jsem.“
~ Jana Novotná
Okupujeme lavičku pod kaštanem a čekáme na trenérku.
„To zas bude,“ pitvoří se Markéta, „až se přestanete toho míče bát, dámy, tak to konečně nebude pinkaná, ale normální volejbal…“
Pomalu ucucáváme limču. Od tenisových kurtů se ozývá řízný hlas pana Novotného od nás z baráku: „Křížek! Čtverec! Kruh! Čtverec! Kruh!…“ Moc ho nemusím. Zdá se mi zbytečně přísný a neustále nabručený. Jeho dcera Jana hravě trefí svým tenisákem každý obrazec namalovaný na tréninkové zdi. Měl by mít radost, ale nevypadá tak a dál si jede ten svůj dril: „Kruh! Kříž…“
„Já to minule zkoušela a netrefila jsem ani jednou,“ prohodím s obdivem.
„Já asi dvakrát,“ chlubí se Petra, „ale…“
„Ale stejně to má blbý,“ skáče jí do řeči Zuzana, „je furt sama. Ani si nestihne pokecat…“
„Má to blbý, protože její kamarádky jsou zároveň její soupeřky, to pak nemůže být žádný opravdový přátelství,“ dumá Markéta.
„To je fakt. My hrajeme spolu, vzájemně se podporujeme...“
„Jak blbý?“ přeruší nás kantýnský, „je to šikovná holka! Ta nám všem jednou ukáže. Bude z ní druhá Navrátilová, to mi věřte…“
Nestala se z ní druhá Navrátilová. Zůstala pořád Janou Novotnou. Tenistkou Janou Novotnou. Inspirovala mne nejen svou pílí, drilem a talentem. Je to také jedna z žen, která mi svým příkladem dala sílu dokopat se ke coming outu. Ale jinak jsem dodnes zůstala jen u toho pinkání (a pindání ve stínu pod stromy), nejsem zrovna míčový typ
...
Nestala se z ní druhá Navrátilová. Zůstala pořád Janou Novotnou. Tenistkou Janou Novotnou. Inspirovala mne nejen svou pílí, drilem a talentem. Je to také jedna z žen, která mi svým příkladem dala sílu dokopat se ke coming outu. Ale jinak jsem dodnes zůstala jen u toho pinkání (a pindání ve stínu pod stromy), nejsem zrovna míčový typ
...
Komentáře
Okomentovat