„Gorily nepoznají hranice – a nepotřebují pas…“
~ Dian Fossey
„Jasně, viděla jsem film Gorily v mlze.“
„Ten její dokument?“
„Ne film od Michaela Apteda.“
„Pche… zromantizovaný blábol. Ten dokument si pusťte, nebo si pořiďte její knihy. A pak mi tu můžete něco povídat…“
Mlčím. Od seminárky o využití popelů a popílků při výrobě stavebních hmot jsme se dostali až ke gorilám, o kterých nevím lautr nic. Co mu na tohle říct? Potřebuju ten zápočet.
„Fosseyová byla v podstatě umanutá sebestředná hysterka, často nadělala víc škody, než užitku,“ pokračuje profesor ve své samomluvě, „absolutně nechápu, proč National Geografic vybral zrovna ji…“
Aha, tak v tom bude něco osobního?
„Zvíře pro ni znamenalo víc, než chudé podvyživené dítě. Arogantní Američanka, která mezi místními zbytečně zvýšila nevraživost ke gorilám.“
Moc nevím, o čem mluví. „Pokud vím, tak právě díky její práci nevyhynul jeden živočišný druh. Gorily horské přežily…“
Mlč, mlč, mlč, potřebuješ zápočet z ekologie a o tomhle nevíš víc, než jsi viděla v tom filmu.
„Neříkám, že nemá zásluhy,“ brblá profesor, „ale jak říkám, přečtěte si o tom víc. K těm popílkům mám jen to, že je to z mého hlediska zbytečná práce. Zdroje na fosilní paliva budou do deseti let odstaveny. Dejte mi index, zápočet máte. Ale ekologií se živit nepokoušejte. Ekonomové nikdy nepochopí…“
Třicet let od jedné zvláštní zkoušky z ekologie, na které mluvil převážně profesor a já pak díky němu zasedla do knihovny a přečetla si vše, co bylo dostupné, od a o Dian Fossey.
Zdroje na fosilní paliva… no, co si budeme povídat.
A Dian Fossey si stále vážím. Bez ohledu na mínění některých starých pedagogů.
...
Komentáře
Okomentovat