„Všichni se za něčím ženeme, stále někam spěcháme a ta rychlost vede k povrchnosti. Aby mohlo vzniknout něco jedinečného, k tomu je zapotřebí trpělivost, bláznivá fantazie, dětská radost a taky ohleduplnost a slušnost.
Všechno opravdové se rodí pomalu. Ale když vznikne jedinečné dílo, citliví lidé to poznají. Naštěstí je těch citlivých stále ještě dost.“
~ Jitka Molavcová
„Ale proč zrovna Jitka Molavcová?“
„Ani nevím, člověče. Já ji v plánu neměla. Ale pak mi ji připomněla Olga Sommerová ve filmu Klaunka.“
„A tobě se klauni vždycky líbili.“
„Ne všichni. Jen ti, co nemíří na první signální, ale nutí tě trochu přemýšlet. Ona má úsměv smutného klauna, který vidí svět takový, jaký je.“
„Úsměv smutného klauna?“
„No jo. Přitom mi často lezla na nervy tou svou potrhlostí. Jak v pohádkách, tak v Semaforu. A nejvíc, když dabovala seriál Goro, bílý pes. To bylo absolutně creepy.“
„Asi to tak po ní chtěl režisér. Tak proč ji kreslíš?“
„Já si u toho dokumentu uvědomila, že mě vždycky nějakým způsobem inspirovala. Už od dětství. Nikdy není nudná. Hraje na plno. Vzbuzuje emoce. Zhlédla jsem Klaunku, sedla na zadek a začala kreslit. Jenže mi to vůbec nešlo…“
„Protože sis vybrala fakt šílenou předlohu. Z tohoto úhlu se nikdo pořádně nakreslit nedá. Já bych do toho nešla. Existuje tisíc jiných obrázků…“
„Jo, bez saxíku. A Molavcová bez saxofonu, to by mi nedávalo smysl. Zkrátka, lepší fotku jsem nenašla. Snad se na mě nebude zlobit.“
Všechno opravdové se rodí pomalu. Ale když vznikne jedinečné dílo, citliví lidé to poznají. Naštěstí je těch citlivých stále ještě dost.“
~ Jitka Molavcová
„Ani nevím, člověče. Já ji v plánu neměla. Ale pak mi ji připomněla Olga Sommerová ve filmu Klaunka.“
„A tobě se klauni vždycky líbili.“
„Ne všichni. Jen ti, co nemíří na první signální, ale nutí tě trochu přemýšlet. Ona má úsměv smutného klauna, který vidí svět takový, jaký je.“
„Úsměv smutného klauna?“
„No jo. Přitom mi často lezla na nervy tou svou potrhlostí. Jak v pohádkách, tak v Semaforu. A nejvíc, když dabovala seriál Goro, bílý pes. To bylo absolutně creepy.“
„Asi to tak po ní chtěl režisér. Tak proč ji kreslíš?“
„Já si u toho dokumentu uvědomila, že mě vždycky nějakým způsobem inspirovala. Už od dětství. Nikdy není nudná. Hraje na plno. Vzbuzuje emoce. Zhlédla jsem Klaunku, sedla na zadek a začala kreslit. Jenže mi to vůbec nešlo…“
„Protože sis vybrala fakt šílenou předlohu. Z tohoto úhlu se nikdo pořádně nakreslit nedá. Já bych do toho nešla. Existuje tisíc jiných obrázků…“
„Jo, bez saxíku. A Molavcová bez saxofonu, to by mi nedávalo smysl. Zkrátka, lepší fotku jsem nenašla. Snad se na mě nebude zlobit.“
...
Komentáře
Okomentovat