26. Meda

Země, která zrodila Kupku, přece musí disponovat dalšími skvělými tvůrci. Vedle toho mě sběratelství pohltilo, bylo to tak trochu jako droga. A důležitý motiv byl samozřejmě i ten vlastenecký – chtěla jsem pomoci talentovaným lidem, o něž ve světě ani doma nikdo neměl zájem.
~ Meda Mládková

„Tobě se líbí Kupka, že?“
„Moc! Kombinace barev, tvary, struktura. Chtěla bych mít doma aspoň jeden jeho obraz, jakoukoliv abstrakci. Všechny, co jsem viděla, jsou úžasné. Ale popravdě, nikdy mi na to v rozpočtu nezbydou drobný…“
Usmívá se: „Mluvíš skoro, jako ta paní, co sedí tamhle u okna.“
„Která?“ rozhlížím se a pak ji spatřím: „Ty jo, to je ona! Je to ona, že jo?“
„Pst. Jasně, že je to ona. Žena, bez které bys Kupku a jeho dílo možná nikdy nepoznala.“
„Meda Mládková,“ vydechnu nadšeně a impulzivně se zvedám.
„Kam jdeš?“ Chytá mě můj partner za ruku, „Neblbni! Nech ji žít! Kdyby ji měl pozdravit každý, kdo ji tady poznal, neměla by chvíli klid.“
„To máš asi pravdu,“ sedám si trochu rozpačitě.
„Co bys jí taky chtěla vykládat?“
„Asi jen poděkovat. Za Kupku, za Kampu, za všechno…“
Zhruba po půl hodině odcházíme. Míjíme tichý stolek u okna a já nesměle pípnu: „Na shledanou.“ Jemně kývne hlavou a usměje se.
...

1. Mládková Meda a Kundra Ondřej. Meda Mládková - můj úžasný život. Vydání 2. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-3009-2