„Pokud jsem byla svědkem a pokud jsem se účastnila manifestací, prohlašuji, že to byly skutečné manifestace, a nikoliv demonstrace, poněvadž výkřiky, které jsem slyšela, nebyly ani politické, ani hospodářské povahy. Naopak byly povahy mravní, a byla-li kriteriem vylučování posluchačů účast na manifestaci, pak chci sdílet jejich osud.“
„Dobro není chabé proto, že je pomalé. Je pomalé proto, že nelze potírat zlo zlem. Podle naší katolické zásady není dovoleno činiti zlé v zájmu dobra. Temnoty se tmou jen umocňují. Nejde o výsledek jednotlivých činů, o okamžité úspěchy, i v metodě musí světlo vítězit nad tmou. A největší silou je – silná oběť. Vlastně silou jedinou, protože činí dobro silné. To je zápas nás lidí: zvolit vždy vyšší dobro nad nižším a učinit dobro silné.“
~ Prof. Růžena Vacková
„No dobře, babi, ale to se fakt nenašel nikdo, kdo by [v únoru 1948] protestoval? Neříkej mi, že jste byli zmasírovaní úplně všichni?“
„Když už se ptáš, tak jo, studenti protestovali a vydali se za prezidentem Benešem na Pražský hrad. A s nimi i pár profesorů. A abys věděla, nebyla to žádná selanka. Třeba paní profesorka Vacková, co se toho účastnila a pak se studentů veřejně zastala, skončila na dlouhou dobu ve vězení…“
„Za co?“
„To bylo úplně jedno, za co. Tihle lidé buď utekli, nebo skončili za katrem. Nebo dopadli jako Horáková. Taková byla doba…“
…
„Dobro není chabé proto, že je pomalé. Je pomalé proto, že nelze potírat zlo zlem. Podle naší katolické zásady není dovoleno činiti zlé v zájmu dobra. Temnoty se tmou jen umocňují. Nejde o výsledek jednotlivých činů, o okamžité úspěchy, i v metodě musí světlo vítězit nad tmou. A největší silou je – silná oběť. Vlastně silou jedinou, protože činí dobro silné. To je zápas nás lidí: zvolit vždy vyšší dobro nad nižším a učinit dobro silné.“
~ Prof. Růžena Vacková
„No dobře, babi, ale to se fakt nenašel nikdo, kdo by [v únoru 1948] protestoval? Neříkej mi, že jste byli zmasírovaní úplně všichni?“
„Když už se ptáš, tak jo, studenti protestovali a vydali se za prezidentem Benešem na Pražský hrad. A s nimi i pár profesorů. A abys věděla, nebyla to žádná selanka. Třeba paní profesorka Vacková, co se toho účastnila a pak se studentů veřejně zastala, skončila na dlouhou dobu ve vězení…“
„Za co?“
„To bylo úplně jedno, za co. Tihle lidé buď utekli, nebo skončili za katrem. Nebo dopadli jako Horáková. Taková byla doba…“
…
- Vacková, Růžena. Ticho s ozvěnami: Dopisy z vězení z let 1952-1967. Praha: Česká křesťanská akademie, 1994. České obzory. ISBN 80-85795-10-8.
- Růžena Vacková, Mene Tekel
- Čiháková, Barbora: Růžena Vacková 120, Bubínek Revolveru, 22. 4. 2021
- Jareš, Jakub: Chci sdílet jejich osud… Profesorka Růžena Vacková v březnu 1948, 2. srpna 2013
- Při studentském pochodu na Pražský hrad 25. 2. 1948 tekla krev, 9. dubna 2018
Komentáře
Okomentovat