„Co to bude, madam?“ ptá se jí chlapík žoviálně.
„Potřebuji zednickou skobu, pozinkovanou, se čtyřhranným trnem, velikost sto čtyřicet centimetrů, osm kusů.“
„Na co to potřebujete?“ ptá se prodavač se zjevnou nedůvěrou.
„Promiňte, spěchám,“ zní netrpělivá odpověď: „Máte tento typ?“
„Mám a ptám se, na co ji chcete?“
„To vás nemusí zajímat,“ ohradí se zákaznice, „já fakt spěchám.“
Muž se oběma rukama opře o pult: „Milá dámo, mě to zajímat musí. Chodí mi sem čím dál tím víc takových, jako jste vy, nakoupí hromadu zbytečných věcí a pak mi je s pláčem vrací, protože nekoupily to, co ve skutečnosti potřebovaly. Takže mi laskavě sdělte…“
„Tohle nemá smysl,“ otočí se „milá dáma“ na podpatku, kývne na mne a je pryč.
Chlap zrudne, chvíli vytřeštěně zírá na dveře a pak se obrátí ke mně: „Co vy?“
„Dobrý den,“ usměju se, vytáhnu lísteček s poznámkami a naučeně spustím: „Prosila bych sadu náhradních šroubovacích bitů se šestihrannou stopkou. Hodlám je nasadit na svůj aku-šroubovák a použít ke šroubování. K tomu účelu dále potřebuji nábytkářské vruty o velikosti…“
Prodavač nehne brvou a pokládá na pult požadované položky. „Ještě něco?“
„Zednické skoby, osm kusů, pozinkované, se čtyřhranným trnem, velikost sto čtyřicet centimetrů. Pro tu paní. Nemusíte se ničeho obávat. Tuší, k čemu ty skoby slouží. Vede stavební firmu.“
„Víte co?“ předává mi účet.
„Co?“
„Nashle!“
Komentáře
Okomentovat