„Cožetó?“ nastavuje ucho neméně letitej Francek a mává na vrchního: „je to tu jak u Suchánků!“
„Že máme mládež!“ opakuje zvýšeným hlasem o něco mladší Kulík. „A zaplaťpámbu za to, pánové! Aspoň nás má kdo živit… A šatit,“ dodá po chvíli nekonečného ticha. Vytáhne plátěný pytlík, z něj malou faječku a začne ji láskyplně čistit. Rozpačitě se usměje: „No jo, tebe asi nějak rozladili, Arnošte, co?“
„Kdožé?“ snaží se pochytit hovor Francek.
„Támhle náš mladej a ti smradi, co se teď s nima tahá.“ rozhořčí se ještě víc Arnošt a zhluboka se napije. „Mu řikám: ‚Vladimíre, ty kouříš! Já tě viděl!‘ A von, že né. Že jen vaj-pu-je, páč kouřit přede mnou, to by si prej nedovolil. Parchant cynickej. Ze starýho dědy má už jen srandu.“
„Cože to dělá?“ přerušuje ho Francek.
„Vajpuje, Franci. Ty jako víš, co to je, Arnošte, to vajpování? Něco s holkama? No to my v jejich letech…“ rozzáří se Kulík.
„Ale houby s holkama. Parodie na hulení to je. Okousávaj umělohmotnou tyčku naplněnou teplým senem. Pěknej hnus.“
„Máš recht. Tydlety umělý vymoženosti nemaj žádnou vejšku!“ otevírá Kulík kovové pouzdro s tabákem. „Pánové, není nad správně zapálenou dýmku. Není, co by nahradilo voňavý zážitek…“
„A dyť stačí normální retka,“ chytne se Francek, „kdybys vzal občas kluka do hospody, Arnošte, tak už tu s nama dávno normálně kouří, pije a neutrácí majlant za nějaký novodobý vymoženosti. Je tak? Je. Co máte dál?“
Komentáře
Okomentovat