„No, řekněme spíš – zastavit ho.“
„Ale je to úleva, co?“
„Tak. Zatracená úleva. Až se tomu nechtělo věřit. Ale znáte to, kdo jede na tygru, bojí se slézt.“
„O jakém kolotoči to mluvíte, prosím pěkně?“
„Jak bych vám to… To máte tak. Já se pořád dokola motala v tom klasickém, práce – škola – domácnost, znáte to, že jo. Ta únava už se nedala vydržet. Usnula bych kdekoliv a kdykoliv…“
„Taktak, měl jsem to podobně, z práce domů, z domu do práce, od výplaty k výplatě, jen čas od času relax na rybách. Ale to byla součást toho všeho. Máte na chvíli voraz a vzápětí se strhnete při nakládce materiálu, nějaký čas se dáváte dohromady, abyste se znovu rozbil při fotbálku nebo na kole…“
„Mě posílaly úřady od čerta k ďáblu a nikdo nechtěl převzít odpovědnost, to byl vlastně taky takový kolotoč. Přehazovaly si mě, jak horkej brambor…“
„Celý život jsme v jednom kole.“
„Takoví křečci v kolečku.“
„Netušil jsem, že vystoupit z něj bude taková fuška.“
„Sesednout bylo snadné, ale dopracovat se k tomu rozhodnutí, to mě stálo opravdu hodně sil.“
„Já se rozhoupávat nemusela. Přišlo to úplně samo. Samotnou mě překvapila ta rychlost.“
„Vy jste ta autonehoda, co?“
„No jo, mikrospánek. A vy ten infarkt, že jo? Sem si to hned myslela. To znamená, že vy musíte být…“
„Ten, co si až do smrti neuvědomil, že se točí v kolotoči? Jo, to jsem celý já.“
Komentáře
Okomentovat