„Přihlášku? K čemu?“
„Co je to za otázku? Být vždy a včas přihlášen je povinností každého civilizovaného jedince. Od porodu až po smrt.“
„Od porodu? Žena se právě chystá…“
„Nemůže se chystat, pokud nemá přihlášku do vámi vybrané porodnice.“
„Kamaráde, příroda se neptá.“
„Příroda ne, stát však ano. A vy budete základem státu. Jste sezdaní? Nejste, že?“
„Asi bychom měli být, už kvůli našemu miminku.“
„Tomu to bude fuk, úřadům byste přichystali guláš se jmény a tak. Podejte si přihlášku alespoň k občanskému sňatku. Ale rychle, pane, na radnici nemusí být volný termín!“
„Zítra tam zavolám.“
„Ovšem to není vše. Curriculum vitae vašeho potomka bude sestaveno z řady přihlášek. Až budete mít vyřízen porod, musíte dítko přihlásit ke zdravotnímu pojištění novorozence, na vítání občánků a… jste věřící?“
„Žena je.“
„Tak ještě do vaší církve a ke křtu. Taky je čas podat přihlášku do jeslí a školky. Dětí je hodně, míst málo. Říkám vám, nejvyšší čas! Rovnou přitom omrkněte základní školy. Není nic horšího, než podat přihlášku na mizernou základku. O přihláškách do kroužků, ZUŠ a na další aktivity ani nemluvím. A ten adrenalin, co vás čeká u přihlášek na střední a vysokou školu! Jojo, tak je to po celý život. Jednou se zapomenete přihlásit a rázem je z vás bezdomovec.“
„Dost! O přihláškách byste zjevně mohl vyprávět celé hodiny.“
„Celé dny, příteli!“
„Víte, co mě zaujalo?“
„To nevím.“
„Přihláška a smrt. Jak to jde dohromady?“
„Poslyšte, už máte přihlášku do Společnosti přátel žehu?“
Komentáře
Okomentovat