„Viděl jsi mě na začátku. […] Na konci se mi zdálo, že jsem se vrátila ke svému starému já.
Téměř, protože nikdy opravdu nemůžeme být tím, čím jsme byli. To by znamenalo předpokládat určitou atrofii jedince – neochotu nechat se utvářet zkušeností.“
Téměř, protože nikdy opravdu nemůžeme být tím, čím jsme byli. To by znamenalo předpokládat určitou atrofii jedince – neochotu nechat se utvářet zkušeností.“
~ Minnette de Silva
„Nevadí. Myslím, že vím, kdo by tě u nás zaujal. Minnette de Silva. Architektka z Kandy. Narodila se v roce 1918…“
„Jako moje babička.“
„A stejně jako ona měla velmi zajímavý osud. Taky se rozhodla studovat výlučně mužský obor. Dívka z britské kolonie odjela ve čtyřicátých letech nejprve do Bombaje a později do Londýna studovat architekturu. Nevídaná věc!“
„Jak to dokázala?“
„Měla štěstí. Otec byl vlivný politik, nicméně s jejím rozhodnutím nesouhlasil. Podpořila ji matka, za mlada sufražetka. A Minnette nezklamala. Byla první ženou, která obdržela členství v the Royal Institute of British Architects.“
„Musela být dobrá.“
„Zlí jazykové tvrdí, že jí pomohla především exotická krása a známosti.“
„Jakože se na vrchol dostala přes postel?“
„Ale fuj, Míšo… Lidé příliš podléhají bulváru. Prohlíží si fotky mladé ženy v tradičním sárí s květinou ve vlasech obklopenou významnými stárnoucími muži a naprosto ignorují její skutečné dílo.“
„Čím konkrétně zaujala?“
„Tak především byla žena. To sebou neslo odlišnou zkušenost s tím, co se od architektury očekává. Orientovala se na praktickou stránku, tradiční místní materiály a současně moderní estetiku. Pracovala s novými, neznámými a do té doby nepojmenovanými koncepty – „ekoarchitekturou“ a participativním designem. Předběhla svou dobu o pár desetiletí!“
„Vidím, že jsi její velký obdivovatel.“
„Taky budeš. Jen, co si o ní něco přečteš.“
Komentáře
Okomentovat