„Víme, že šimpanzi a některá další zvířata poznávají svůj obraz v zrcadle – oproti obrazu někoho jiného. Mají smysl pro humor, což jsou všechno věci, které jsme obecně považovali za výlučně lidské. To všechno nás učí novému druhu respektu a to nejen k šimpanzům, ale domnívám se, že i k některým dalším druhům zvířat, s nimiž sdílíme tuto planetu. Jakmile budeme připraveni uznat, že nejsme jediné bytosti s osobností a intelektem a hlavně emocemi, začneme pak přemýšlet o tom, jak využíváme a zneužíváme tolik jiných citlivých a vnímajících stvoření na této planetě, za což bychom se měli hluboce stydět. Smutné na tom je, že tito šimpanzi, kteří nás možná víc než kdo jiný naučili alespoň malé pokoře, ve volné přírodě velmi rychle vymírají. Vymírají z důvodů, o nichž všichni víme více než dobře…“
~ Jane Goodall
Na tuto pasáž z přednášky Jane Goodall jsem myslela, když jsem ve své knize Úlet psala o výpravě za delfíny:
„Víš, že každý delfín má své jedinečné jméno?“ podotkne starší pán s kamerou u zábradlí.
„Jak to? To už máte přehled o celé jejich populaci? To mi neříkej,“ nevěřícně vrtí hlavou jeho společník.
„Ne, to si nerozumíme, Frede. Delfíni se vzájemně oslovují vlastními jmény. Uvědomují si sami sebe, svou osobnost, totožnost a jedinečnost. Dokonce se zdá, že mají v různých oblastech světa odlišnou kulturu a zřejmě i jazyk. Stejně, jako lidé. Ale na rozdíl od nás si své jméno volí sami už jako mláďata a dospělí jejich volbu respektují.“
„To myslíte vážně?“ otáčí se k němu pobaveně jedna z turistek.
„Nežertuji, madam. Ovšem to jediné, co jsme při jejich komunikaci dokázali rozklíčovat, bylo právě oslovení. Vše ostatní nám zůstává záhadou. Zatímco oni se jsou schopni částečně naučit a porozumět našemu jazyku, my v tom jejich více méně tápeme.“
„Což dozajista vypovídá něco zásadního jak o jejich, tak i o našich schopnostech,“ směje se nahlas Fred.
„Dá se to tak říct,“ odpovídá muž s kamerou, „jen se nejedná o inteligenci, ale o naše sluchové limity. Značná část delfíních debat se odehrává ve frekvencích, které zkrátka neslyšíme.“
„Stejně tomu nemohu uvěřit.“
„Jsou to velmi inteligentní pozemšťané. Ostatně nejsou sami. I někteří lidoopi se vzájemně pojmenovávají.“
Zpět k Jane Goodall. Její neúnavná práce je inspirací pro mne i mnoho dalších lidí po celém světě. Dokáže v lidech probouzet naději a víru v lidskost. A také nadšení z poznávání přírody, její ochrany a pochopení základních principů udržitelného způsobu života. Je důkazem toho, že i jednotlivci mohou měnit svět k lepšímu.
- Jane Goodall o rozdílech mezi lidmi a lidoopy
- Kniha Úlet, kapitola 33, dostupné jako audio nebo kniha
Komentáře
Okomentovat