„Tak kdopak bude pětadvacátý? To bude takové pěkné číslo 25/52.“
„To je číslo jak dělané pro Latentiu.“
„Kdo to je?“
„Latentia? To je moje největší učitelka. Naučila mě překonat bolest a radovat se z drobností. Díky ní jsem pochopila, co znamená mít starost o druhé s respektem k jejich osobní integritě, co obnáší mít zodpovědnost za sebe i za druhé. Jak může být úžasné radovat se z radostí druhých. Co všechno se skrývá pod pojmem láska…“
„Počkej, to je nějaká koučka?“
„Dalo by se to tak říct. Celoživotní koučka. Celý svůj život tvrdě maká na rozvoji mé trpělivosti, tolerance, soucitu, a také na schopnosti porvat se sama za sebe, abych se pak mohla postavit i za druhé. A v současnosti mě učí pořádně kreslit, protože už se na to mé čmárání nemůže koukat.“
„Jo, ty myslíš naši Kačenku?“
„No jistě, koho jiného?“
Je to tak, přátelé. Žena, která mě ovlivnila snad ze všech nejvíc, je moje dcera, kterou někteří z vás znají pod jménem Latentia.
