„Soužití různých kultur je a zůstává obtížné. Když pomineme předsudky a rasismus, cizinci zkrátka vadí. Jiné mravy, rozdílný životní styl vzbuzují – na obou stranách – nesnášenlivost a hněv. Pocity, s kterými je snadné manipulovat. Neboť násilí plodí násilí. Mezi lidské schopnosti však patří i soucit a láska. A to se počítá.“
~ Pavla Jazairiová
Když mi táta půjčil „Cesty za Afrikou“ od Pavly Jazairiové, byla jsem nadšená. Ta kniha ukončila veškeré mé pestrobarevné představy zúžené na exotická zvířata a nádhernou netknutou přírodu, protože byla především o lidech. O těžkých podmínkách, ve kterých žili. O vlivu naší civilizace na tu jejich. A navíc – napsala ji žena. Cestovatelka. Pro mladou věčně zasněnou holku to byla obrovská inspirace. A tak jsem začala kupovat každou knihu, kterou Pavla Jazairiová vydala. Jsou totiž psané s hlubokou lidskostí a pochopením. Přitom s neobyčejnou střízlivostí a bez příkras ukazují věci takové, jaké skutečně jsou. Díky postřehům Pavly Jazairiové si celá léta kladu otázky o vlivu Evropanů na ostatní svět. Uvědomila jsem si, že cestování může mít mnohem hlubší smysl než nabízí pouhá turistika. Může nás obohacovat a činit nás empatickými k jiným kulturám, společnostem i lidem. Ale může i škodit. A to je třeba mít na paměti.
〰️〰️〰️
