„Asi nejvíc mě baví věci vymýšlet. To všechno ostatní, co následuje, je jen přirozené pokračování. Chvílemi je to krásné – hlavně díky některým lidským setkáním – ale největší svobodu a vnitřní radost cítím, když je příběh ještě v nehmotné, a díky tomu ještě dokonalé, podobě.“
~ Alice Nellis 1
〰️〰️〰️
„Tak jak zvládáte covid?“
„Teď už dobře. Pijeme čaj s citrónem, baštíme vitamíny, sem tam uzobneme cukroví a koukáme na pohádky. Nic moc teda. Staré známe zpaměti a nové jsou blbé, šílené nebo blbé i šílené.“
„Houby! Na co to koukáte? Vždyť jsou i pěkné pohádky. Viděly jste Sedmero krkavců?“
„To je ten horor s tím divným Chrtem? To nechceš vidět ani zdravá, natož s covidem.“
„Ta je stará. Já myslím tu novou. Od Alice Nellis. S Marthou Issovou?“
„S Issovou? Tý je taky všude plno…“
„Bez předsudků, mami. Tady je fakt dobrá. Pusťte si to. Bude se vám to líbit. Už tě někdy zklamala Alice Nellis?“
„No, to ne! To je asi jediná režisérka, které bych ochotně svěřila svou knihu…“
„Vidíš. Tak si dejte Sedmero krkavců a pak si povíme, jaké jsou ty dnešní pohádky!“
〰️〰️〰️
„Ok, mělas recht. Ta pohádka je kouzelná a Issová fantastická! Fakt jsem zírala, co ta ženská dokáže zahrát beze slov.“
„Viď? Dokáže být ukecaná, i když nemůže mluvit.“
„Jj, dobře jsme se bavily. Alice Nellis vážně nezklamala. Ale uznej, že takových pohádek se dnes točí málo.“
„Takových nebylo nikdy dost.“
〰️〰️〰️
- Alice Nellis o Sedmero krkavcích: Pohádky jsou důležité a je jich málo ↩︎
