Když vám na váš dotaz odpovím, že jsem specialistka na domácí násilí a znásilnění, věty typu „Hahaha, pomoc, žena mě mlátí!“, „Nojo, já taky, mítů!“, popřípadě „Jó, poradíte mi, jak se nechat znásilnit?“, u mě nevyvolají úsměv, ale myšlenku, že jste museli podstoupit lobotomii.
~ Lucie Hrdá 1
„Připadá mi, že všechny portrétované ženy jsou ve tvém věku, nebo starší? Neuniká ti mladší generace?“
„Vypadá to tak. Nechala jsem si je do poslední desítky.“
„A koho tam máš?“
„Teď zrovna Lucii Hrdou.“
„Tu advokátku? To je super, je skvělá. Sleduju ji na twitteru.“
„To já taky. Už od éry #MeToo. Cítila jsem frustraci z bagatelizace tématu a pak se objevila Lucie a velmi přesně definovala mnoho systémových chyb a problémů spojených s násilím. Od té doby sleduji její práci. Má můj obdiv a respekt.“
