„Viděl jsi mě na začátku. […] Na konci se mi zdálo, že jsem se vrátila ke svému starému já. Téměř, protože nikdy opravdu nemůžeme být tím, čím jsme byli. To by znamenalo předpokládat určitou atrofii jedince – neochotu nechat se utvářet zkušeností.“
~ Minnette de Silva 1

〰️〰️〰️

„Vlastně se stydím, Thomasi. Znáte docela dost slavných Čechů, ale já ze Srí Lanky nikoho. Jsem dokonalý ignorant.“

„Nevadí. Myslím, že vím, kdo by tě u nás zaujal. Minnette de Silva. Architektka z Kandy. Narodila se v roce 1918…“

„Jako moje babička.“

„A stejně jako ona měla velmi zajímavý osud. Taky se rozhodla studovat výlučně mužský obor. Dívka z britské kolonie odjela ve čtyřicátých letech nejprve do Bombaje a později do Londýna studovat architekturu. Nevídaná věc!“

„Jak to dokázala?“

„Měla štěstí. Otec byl vlivný politik, nicméně s jejím rozhodnutím nesouhlasil. Podpořila ji matka, za mlada sufražetka. A Minnette nezklamala. Byla první ženou, která obdržela členství v the Royal Institute of British Architects.“

„Musela být dobrá.“

„Zlí jazykové tvrdí, že jí pomohla především exotická krása a známosti.“

„Jakože se na vrchol dostala přes postel?“

„Ale fuj, Míšo… Lidé příliš podléhají bulváru. Prohlíží si fotky mladé ženy v tradičním sárí s květinou ve vlasech obklopenou významnými stárnoucími muži a naprosto ignorují její skutečné dílo.“

„Čím konkrétně zaujala?“

„Tak především byla žena. To sebou neslo odlišnou zkušenost s tím, co se od architektury očekává. Orientovala se na praktickou stránku, tradiční místní materiály a současně moderní estetiku. Pracovala s novými, neznámými a do té doby nepojmenovanými koncepty – „ekoarchitekturou“ a participativním designem. Předběhla svou dobu o pár desetiletí!“

„Vidím, že jsi její velký obdivovatel.“

„Taky budeš. Jen, co si o ní něco přečteš.“

〰️〰️〰️

  1. Shiromi Pinto: Plastic Emotions, viz zde ↩︎