„Ženami se nerodíme, ženami se stáváme.“
~ Simone de Beauvoir 1
„Co pro tebe mohu udělat, Míšo?“
„Odpoledne jste vzpomínala na Simone de Beauvoir a její přednášku v Praze v roce 1968. Říkala jste, že na ni přišlo velmi málo lidí.“
„Ano, bylo to trochu trapné. Na Sartra přišla plná aula, ale ve chvíli, kdy skončil a uvedl svou partnerku, většina lidí zmizela. Buď ji neznali nebo nepochopili správně smysl její práce, zkrátka neměli zájem.“
„Přitom nabízela hodně zajímavé téma.“
„Ona tehdy hovořila o pokroku ve Francii, o tom, že ženy sice už dvacet let mohou volit, ale nestačí jim to. Protože dokud budou ekonomicky závislé na mužích, zůstanou jejich občanské svobody pouze abstraktním pojmem. Teprve možnost získat dobře placenou práci a být tím pádem samostatná a soběstačná mohlo podle ní tuto nerovnou situaci změnit. Ale vlastně neřekla nic, za co by zde mohla sklidit potlesk.“
„Proč?“
„Možnost pracovat tady nebyla na tvém rozhodnutí, neměla jsi volbu. Byla to povinnost. Jenže se od žen navíc očekávalo, že kromě zaměstnání budou souběžně zvládat i tu druhou směnu, domácnost a rodinu. Na příklad mě osobně ten den ještě čekala fronta v pekárně, mlékárně a masně, vaření večeře, úkoly s dětmi a nějaké další povinnosti. Čas kvapil, já byla vyšťavená jak citrón a tahle Francouzka odtržená od reality mého všedního dne kázala něco o tom, jak je úžasné mít práci a nebýt závislá na chlapovi. Já si v tu chvíli přála mít muže, který by byl schopen finančně zabezpečit mě i celou rodinu, protože jsem byla v permanentním stresu. Nestíhala jsem. Nezvládala jsem to.“
„Rozumím. Byla tu se svým postojem dost mimo.“
„To se tak nedá říct. Nakonec jsem si z její přednášky odnesla myšlenku, která je, myslím, platná stále a všude.“
„A to?“
„Že je zbytečné pořád dokola řešit, co všechno musí ženy zvládnout, čeho se mají vzdát a co by měly splňovat. A to samé v případě mužů. Ale můžeme se ptát, co zvládne člověk. Bez ohledu na pohlaví.“
- Beauvoir, Simone de a Patočka, Jan. Druhé pohlaví: výbor. 3. vyd. Malá moderní encyklopedie (Orbis). Praha: Orbis, 1967. ↩︎
