„Skutečnost, že je někde mír, může být zajímavá jen v případě, že tam před tím byla válka, anebo že aspoň hrozila. Všechno normální, co aspoň trochu nešokuje, ze zpravodajství vypadává. Proto jsem vděčná za každý text: zprávu, komentář, reportáž, které narušují negativní smršť.“
~ Saša Uhlová 1
„Chtěla jsem ještě nějakou současnou novinářku. Ale ne jen tak někoho. Musí to být člověk, kterého mohu s klidným svědomím postavit vedle Mileny Jesenské.“
„A existuje dnes někdo takový?“
„Máme hodně skvělých novinářek. Byl to docela těžký výběr.“
„Taky mě jich několik napadá. A kdo u tebe vyhrál?“
„Saša Uhlová.“
„Cože? Zrovna u jejích článků prskáš jak nadmutej křeček. Z fleku ti tu vyjmenuju celou řadu jiných, se kterými souzníš mnohem víc.“
„A o to právě jde. Saša Uhlová je jedinečná, její práce má hlubší rozměr…“
„To říkáš u každého portrétu. Ale ona… není na tebe až příliš levicová?“
„Konečně někdo, komu při čtení tupě nepřikyvuju. A máš pravdu, vcelku s přehledem a pravidelně mě vytáčí. Pak se uklidním, zamyslím se a většinou jí dám za pravdu.“
„Vážně?“
„Jo. Dává svými reportážemi hlas těm, kdo ho jinak nemají. Ukazuje mi svět, který neznám, do kterého sama neumím proniknout. Inspiruje mě její přístup k lidem, k jejich starostem, radostem, příběhům, zkrátka její porozumění a lidskost.“
„Jenže některé její výroky jsou tak… neuvážené.“
„Já tu její odvahu mluvit otevřeně o kontroverzních tématech obdivuju. Obvykle má recht. Nutí mě přemýšlet o věcech jinak. To je tak zhruba můj důvod v kostce.“
