Na školní chodbě dnes vzbuzuje nemalou pozornost můj doprovod. Překvapení pro třeťáky. Amaya. V lehkých bílých letních šatech s růžovými puntíky a v šátku stejně růžového odstínu působí křehce a nevinně. Nečekané, ale snad sympatické zjevení pro mé studenty. Já přitahuji pozornost jediného účastníka. Ze stupínku promítacího sálu mě probodává očima sám pan řídící. Od dnešní přednášky na téma mezinárodní vztahy evidentně čekal něco jiného. Naznačuje, že mám začít. Představuji Amayu a pomáhám jí spustit prezentaci. Teprve teď mi dochází, že vůbec netuším, o čem bude mluvit a zda to zvládne. Vždyť je to studentka a její obor, biochemie, je tématu dnešní hodiny příliš vzdálen.
