Ve dveřích mrknu naposled do chodby a zahlédnu svou obálku. Stále ještě leží na místě, kam jsem ji původně položila. Dveře za mnou zaklapnou… Nevěřím, že se to stalo. Nevěřím, že jsem to udělala. „Sorry, tohle jsem asi nezvládla,“ sypu k nebi jednu omluvu za druhou.
