Večer trávíme na terase vedle voliér s vyhlídkou na zelené pahorky cejlonské. Budík natažen, nohy i tělo předpisově poskládané, srovnané, celé fyzično připravené na necelou hodinku meditace. V tu chvíli začínají myšlenky neposlušně skákat jedna přes druhou. Představuji si je jako malé bublinky a jakmile příliš narušují vytoužený klid, jemně do nich cvrnkám. Ale mozek se nevzdává. Sotva se jedna myšlenka rozprskne, hned se objeví další.
