„…jak on tomu tchán říká? Ošker, oskar?“
„Oskerušovicu? Ty máš oskerušku, Jamale? No, to je vzácnost!“ rozplývá se Slávek, „sem s ní!“
Jamal zručně plní skleničky, rozdá je… cink… slabě to voní po ovoci.
Kopnu to do sebe na jeden lok, ať to mám rychle za sebou, tvrdý alkohol moc nemusím. Nebylo to tak hrozné, ani to nepálilo, spíš to mělo takovou podivně mdlou chuť…
„Výborné,“ odkládám svou skleničku a hodnotím spíš ze zdvořilosti. Oba pánové však působí poněkud zmateně.
„Ehm…,“ podotkne Slávek. Víc nestihne. Jamal s jižanským temperamentem zaburácí: „Výborné?! Jak výborné? Vždyť je to voda. Ti všiváci! Celou oskerušku vyžahli a nalili místo ní vodu! Jak já teď vypadám?“
