Stonožka byla šťastná a klidná, dokud se ropucha nezeptala:
„V jakém pořadí si vykračují tvé nohy?“
To tak rozladilo stonožčinu mysl, že si z nerozhodnosti lehla do příkopu a přemýšlela, jak se pohnout.
~ Alan Watts 1
Jakmile se začneme zabývat pojmem bytí, nabývá podoby něčeho abstraktního, skrytého, neviděného, zcela odlišného od toho, co skryto není, co je zjevné. Zjevné věci a jevy jsou konkrétní, hmatatelné, definovatelné. Ty skryté jsou nepopsatelné a pouze tušené. Umožňují zjevnému existovat a poskytují mu k tomu čas i prostor. Ve filozofických traktátech se můžeme o bytí a jsoucnu dočíst ledacos. Hledáme odpovědi, ale každá nová generace filozofů nabízí jen nové otázky. Někde na počátku se snažíme společně s Herakleitem představit, že věci zároveň jsou i nejsou2, abychom se ve 20. století s Quinem zeptali: A co vlastně znamená termín existovat?3 Ačkoliv nenacházíme jasné odpovědi, je správné se dál ptát. Skáčeme od otázek k odpovědím a od odpovědí k otázkám, ujasňujeme si pojmy i kontext, a učíme se pozorovat krajinu života čistým a nezaujatým způsobem. Vidět její realitu.
Ale co když je lepší neptat se? Otázka bytí je přece tak jasná. Pravda – jen do chvíle, než o ní začneme přemýšlet. Dokud se sami sebe nezačneme ptát: Co je bytí? Odkud se bere? Jaký má smysl?
1 Watts, Alan W. Cesta Zen: (The Way of Zen) [online]. Karel Makoň (1975). New York: Panthem Books Inc., 1957, 249 s. [cit. 2015-01-25]. S. 27.
2 Viz Svoboda, Karel. Zlomky předsokratovských myslitelů. [online]. Zl. A 24 z Aristotela.
3 Viz Blecha, Ivan. Filosofie. 4. opravené a rozšířené vydání, Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002, 277 s. ISBN 80-718-2147-0. S. 74-78
